Ondřej Richter je vášnivým tvůrcem videí, surfař a milovník cestování a přírody. Když dokončil bakaláře a začal studovat magistra na Provozně ekonomické fakultě ČZU obor Podnikání a administrativa, jeho první kroky směřovaly na vysněný Erasmus na Azorské ostrovy. Po návratu založil společnost Pejskonožky, která se zaměřuje na zvěčňování zvířecích mazlíčků, a do podnikání se vrhl, jak se říká po hlavě. O tom, jak se dá propojit vášeň pro video a podnikání, jak přicházejí nápady nebo jak se porvat s konkurencí, jsme si s Ondřejem povídali v našem dalším dílu seriálu o členech Point One.

Ahoj Ondro, moje obvyklá otázka na začátek, mohl bys čtenářům popsat tvůj projekt jednou větou?

Pejskonožky zvěčňují mazlíčky svých páníčků originálním způsobem. V současnosti na ponožky, nákrčníky nebo žabky.

V čem spočívá to kouzlo? Můžeš to trochu rozvést?

To kouzlo je v tom, že usnadňujeme našim zákazníkům originální zvěčnění jejich mazlíků. Vše je téměř automatické a rychlé. Zákazník jen nahraje fotku v našem eshopu, vybere si motiv, případně napíše, jak by si to představoval. Může poslat víc fotek, různě kombinovat. Náš tým grafiků a dalších pomocníků se pak o vše postará.

Přidaná hodnota našeho projektu je pak v tom, že část peněz, které vyděláme, dáváme na útulky a propagujeme konkrétní pejsky z útulků přes sociální sítě formou video medailonků. Tím zvyšujeme reálnou šanci, že si pejsky někdo vezme k sobě domů.

Dáváte na vaše produkty nejrůznější fotky pejsků, koček, jiných zvířátek nebo lidí. Co byla nejvíc crazy věc, kterou jste na ponožky dávali?

(smích) Máme samozřejmě kuriózní případy. Když si lidi na ponožky nedávají zvířata, tak si tam dávají třeba automobily, jeden řidič tam chtěl svůj autobus, měli jsme tu želvy, krávy, velblouda nebo tučňáka. Když jsou ponožky pro kamarády, tak ti tam dávají dost crazy fotky, to si asi dokážeš představit.

Máte v Česku nějakou konkurenci?

Ano, máme. Byli jsme na trhu asi 4 měsíce sami, ale potom nás okopírovali dost sprostým způsobem, nejdřív si u nás udělali objednávku, aby zjistili, jak komunikujeme, a potom nám okopírovali třeba textace. Vánoce rozjeli ve velkém stylu, zatímco my jsme vypnuli všechny reklamy, a i tak jsme jeli na 120 %, oni jeli další a další reklamy, což ve finále možná právě pomohlo i nám.

Jedna youtuberka, která má na Instagramu 500 000 subscriberů, udělala naše porovnání a samozřejmě jsme z toho vyšli vítězně. Co se týče kvality ponožek, v našich se vám oproti konkurenci nebudou potit nohy a navíc i podle recenzí fakt hezky sedí na noze. My jsme totiž před výběrem materiálu udělali množství prototypů, až jsme nakonec vyladili velmi kvalitní ponožky české výroby, žádnou levnou alternativu jako naše konkurence. Fakt si s tím hrajeme a docela nás mrzí, že ta konkurence není úplně poctivá a že si nás zákazníci díky tomu občas pletou.

To mě fakt mrzí, dá se s ní nějak bojovat?

Bojujeme s tím tak, že rozšiřujeme naše portfolio, máme nákrčníky a žabky a připravujeme jednu novinku na Valentýna, ale ještě si ji nechám pro sebe, aby nás konkurence zase neokopírovala. Snažíme se taky pracovat na zákaznickém servisu, opravdu komunikujeme s lidmi a myslím, že zákazníci to oceňují.

Jak hodnotíš rok 2020? Poznamenala vás nějak korona krize?

Začátek covidu byl šílený, nikdo nevěděl, co bude. Pak nastal ale pomalu ten velký boom. Začali jsme dělat hezkou kreativu a investovat do reklamy. Tím, jak jsme si reklamy a kontent dokázali produkovat sami, jsme ušetřili spoustu peněz. Pak přišla konkurence, to byl pro nás takový wake-up call, ale my jsme začali makat ještě víc. Díky covidu si lidi zautomatizovali nákupy na internetu a to bylo pro naše podnikání rozhodující.

Jak velký máte tým?

Máme 4členný core tým, dále máme asi 10 lidí v ořez/grafickém týmu a 10 lidí ve výrobě a to se točí podle toho, kdo zrovna může na směny. Z 99 procent pracujeme především se studenty, ale máme taky jednu maminku na mateřské.

Chystáš nějaké další plány na rok 2021 kromě zmiňovaného valentýnského překvapení?

Určitě. Čeká nás expanze, pozvolna plánujeme Slovensko, dá se u nás již platit v eurech a aniž bychom to promovali, tak na Slovensku vlastně již prodáváme i bez reklam. A taky plánujeme otevřít další zajímavé trhy. Samozřejmě jsme řešili i dilema co s názvem Pejskonožky, na Slovensku nám to ještě projde, ale jinde? Uspořádali jsme proto vnitropodnikovou soutěž, kdo vymyslí mezinárodní název. Ten jsme už vybrali, ale ještě ho nechci prozrazovat, to bude překvapení. Chceme taky diversifikovat produkty a uvidíme, jestli si můžeme někoho dovolit zaměstnat i na full time. V současnosti řešíme taky stěhování do většího, takže plánů je požehnaně.

Vraťme se ještě úplně na začátek, jak ses vůbec rozhodl podnikat a jak Pejskonožky vznikly?

Byl jsem studentem na PEF ČZU – magisterský obor Provoz a administrativa, a odjel jsem na Erasmus na Azorské ostrovy. To chceš! Tuto destinaci snad nenabízí ani žádná jiná škola v Česku mimo ČZU, Erasmus na Azorech, to je prostě ráj na zemi. Všeobecně se Azorům přezdívá Nový Zéland Evropy. Velryby, nádherný sopečné scenérie, cestování a surf. Jen tam dost často prší. A když prší, tak jsem byl zalezený na kolejích a když jsem měl všechnu práci hotovou, tak jsem brouzdal internetem a narazil na personalizované produkty a říkal si, jestli by se nedaly personalizovat i ponožky? To by byl super dárek, blížily se Vánoce 2019 a mezitím mi přišlo, že je to fakt dobrý nápad s potenciálem.

Udělal jsem si průzkum trhu, kontaktoval snad všechny firmy v Česku, co tisknou na trička, mikiny a ptal se jich, jestli by to pro mě mohly dělat. A oni mi říkaly ne, to neděláme, nikdy jsme to nedělaly a na shledanou. Nenašel jsem nikoho, kdo by do toho chtěl jít pořádně.

V únoru 2020 jsem se vrátil do Česka, nakoupil stroje a vyzkoušel nespočet prototypů. Ta výroba není tak jednoduchá, musíš vyzkoumat optimální čas, optimální teplotu, přítlak strojů. Udělal jsem si tabulku s výsledky a prostě experimentoval. Najednou jsem byl s výsledkem spokojený a celé to začalo. Nejdřív jsem dělal všechno sám, od celého procesu ořezávání hlaviček z fotek, přes výrobu, po samotnou logistiku, marketing a komunikaci.

V magické datum 20. 2. 2020 jsem založil eseróčko. Začal se stavět eshop a první objednávka přišla na začátku dubna. Eshop nebyl vůbec hotový a já jsem ho na týden otevřel jen kvůli implementaci platební brány. Během tohoto týdne však máma zmínila Pejskonožky v nějaké skupině pejskařů, o čemž jsem vůbec nevěděl, a najednou přišla první objednávka do nedodělaného eshopu. Pak přišly Velikonoce, my jsme udělali první vizuály, první marketing a pomalu se to začal rozjíždět.

Co vůbec stálo za tvým rozhodnutím vstoupit do Point One? A kde ses o něm dozvěděl?

To už bylo v rozjetější fázi, chtěl jsem se spojit s Matyášem z Dogsie, dali jsme si schůzku ohledně spolupráce a nějak mě naverboval, samozřejmě jsem o Pointu věděl již dřív z dob studií. Matyáš mi vysvětlil, jak to v Point One chodí a že jdu zrovna v pravou chvíli, kdy byl otevřen nábor.

Jaké máš zatím s Point One zkušenosti?

Mrzí mě současný online stav, dokážu si představit, jak je to super, když lidi z Pointu třeba po workshopu zůstanou, zajdou na pivo a networkují. Vyměňují si nápady nebo hledají cesty jak spolupracovat, na to se fakt moc těším.

Máš nějakou oblíbenou mentorku nebo mentora?

Zatím nechci moc hodnotit, protože jsem je nemohl poznat osobně. Zatím nejvíc oblíbený je asi Matyáš Dřevo, protože je můj buddy a nejvíc spolu spolupracujeme.

Co bys doporučil lidem, kteří o podnikání přemýšlí, ale zatím nenašli dost odvahy se do něj pustit?

To je dobrá otázka. Já jsem se naučil podnikáním docenit to, jaký je život zaměstnance vlastně bezstarostný. Když je pak všechno na tvoji hlavu a musíš být za všechno zodpovědný, tak je to o něčem jiném. Zároveň, když jsem byl zaměstnanec, tak jsem měl plnou hlavu toho, že chci podnikat, dělat všechno na sebe a nečekat, než mi 3 šéfové schválí, že se jim něco líbí nebo nelíbí. Jsem rád, že jsem si zkusil obě role. Rada je určitě neodkládat své projekty, i když zatím nejsou dokonalé. Piplat se v tom můžete a budete vždycky. Neodkládejte start, nechejte si pomoct, sbírejte feedbacky a držte se. Za podnikáním je fakt moc práce, starostí, fuckupů. Vydržte, stojí to za to!

Moc díky Ondro za rozhovor a za hezká slova na závěr. Ať se ti s Pejskonožkami daří a věřím, že se brzo potkáme i osobně v Point One.